Bude to, jako kdybych nikdy neexistoval...

4.kapitola-Louka

19. února 2009 v 18:00 | Káťule |  Povídka-Navždy spolu
Ahojík..Přidávám novou kapitolku...Moc se omlouvám, že tak pozdě, ale mám starostí nad hlavu...




Po cestě mi Edward vyprávěl vše o jeho rodině.Zjistila jsem, že Edward umí číst myšlenky, ale mě ne.Ještě nikdy se mu to nestalo, že by nemohl číst myšlenky.Ale u mě mu to nejde.
Alice vidí budoucnost.A hele.Mojí budoucnost prý také nevidí.
Jasper může ovládat pocity ostatních...Hurá!!Aspoň to na mě platí..

Mě se na nic nevyptával..Říkal, že se mě bude ptát až na tom tajemném místě, o kterým mi nechce nic říct...Ale taky jsem mu vděčná, že se neptal.Protože mě začala hodně bolet spodní čelist.Já toho Johnnyho asi zabiju!

Přijeli jsme k našemu malému domečku.Edward mě naštěstí nechal řídit..Protože jen já můžu řídit mé autíčko...

,,Tak jsme tady."Vypla jsem motor.Oba dva jsme vystoupili a vydali se k domu.
,,Pěkný dům."Pochválil ho Edward a čekal než odemknu.Nejdřív jsem nechápala, proč tam tak stojíme.Ale pak mě trklo, že asi nejdřív musím odemknout...Začala jsem prohledávat kapsy.
,,Díky.Ten vybírala Reneé.."Edward měl ve tváři otazník.,,....má mamka...."Vysvětlila jsem mu.Okamžitě pochopil.

Konečně jsem našla klíče a odemkla jsem.Vešla jsem dovnitř a Edward byl hned za mnou.,,Počkej tady.Jen si odnesu věci nahoru."Přikázala jsem mu.,,Jistě, paní učitelko."Ušklíbl se.

Utíkala jsem do mého pokoje a hodila jsem tašku pod stůl.Taška letěla správně, ale cestou drcla do židle, a ta spadla na zem...Zvednu ji potom..

V minutě jsem byla zpět dole u Edwarda.,,Ještě napíšu Reneé vzkaz a můžeme jít."Řekla jsem a šla do kuchyně.Edward šel se mnou.
Vzala jsem papír, tužku a napsala jsem Reneé vzkaz:
Ahoj mami,
jsem venku se spolužákem.
Telefon mám.
Pa Bella.

Povzdechla jsem si.To zase bude otázek, až přijdu domů.Reneé je strašná drbna.Bude chtít vědět kde jsem byla, s kým a proč...

,,Tak a můžeme jít."Vzala jsem vzkaz a přišpendlila jsem ho vedle ledničky na nástěnku.Sem si s Reneé dáváme vzkazy.
,,Ještě si vem led na tu tvou čelist."Poznamenal Edward.
,,Ne."
Edward chtěl něco namítnout, ale já ho předběhla.,,Věř mi.Já vím, co dělám."

Vyšli jsme před dům a Edward mě táhl k lesu.Les obklopoval celý náš dům, ale vzadu za domem byl nejhustší.A jak se zdálo, tak tam měl Edward namířeno.
,,Nevadí ti, když poběžíme?Teda..Já vím, že jsem slíbil, že se tě budu ptát až tam, ale utíkáš DOST rychle?"Tím dost myslel jako upír.
,,Utíkám stejně rychle jako ty.A běžet mi vůbec nevadí.Naopak.Já miluju běh."Edward se usmál a pomalu se rozeběhl..Asi abych mu stačila...

Ale já dokážu běžet mnohokrát rychleji.Rozběhla jsem se tak rychle, že jsem měla nejmín 500m před Edwardem náskok.

,,Jsi nějakej pomalej."Smála jsem se mu.Ale Edwardovi stačila jen chvilka a už byl u mě.
,,Prosím?Co jste říkala slečno Swanová?Že běháte rychle??"Utahoval si ze mě.

Celou cestu jsme se takhle škádlili.Utíkali jsme asi 5 minut.Najednou Edward spomalil do normální lidské chůze.

Nechápavě jsem se na něj podívala.Edward se na mě usmál a chytil mě za ruku.Ušli jsme jen pár metrů a Edward se zastavil.Rozhlédla jsem se kolem sebe.Stáli jsme na kraji krásné kulaté louky.Všude byli malé kytičky a tráva vypadala, jako by o ni pečoval nějaký zahradník.
Kousek od nás tekl malý potůček.Voda v něm se třpytila jako by byla plná drahokamů.

,,Páni."Uteklo mi.
,,Ano.Je to tady krásné.Sem chodívám často přemýšlet."Edward udělal několik kroků doprostřed louky a sedl si na zem.Já udělala totéž.

S Edwardem jsme seděli vedle sebe a mlčky jsme sledovali potůček.
Usmála jsem se nad tou nádherou a sykla:,,Au."Čelist mi za cestu pěkně opuchla.Musela jsem vypadat komicky.
,,Já ti říkal , že..."
,,Jo já vím."Skočila jsem mu do řeči.,,Něco ti ukážu."
Edward se na mě podíval nechápavě.

Pustila jsem jeho ruku a odsedla si od něj tak, že jsme už neseděli vedle sebe, ale naproti sobě...
,,Prosím, nic neříkej..Jen sleduj mou HODNĚ napuchlou pusu."Osahávala jsem si obličej.Edward se pousmál a sledoval mou čelist.

Zavřela jsem oči.Začala jsem se soustředit na bolavou část mého obličeje...Na nic jiného.Jen na to.
Ucítila jsem mírnou bolest u srdce, která se začala zvětšovat.Zamračila jsem se, ale nevšímala jsem si jí a dál jsem se soustředila na čelist.
Cítila jsem, jak se začíná splaskávat až úplně splaskla a přestala i bolet.Jen ta bolest u srdce byla pořád.Ale za chvíli zmizela stejně rychle, jako přišla.

Otevřela jsem oči a Edward na mě doslova zíral.
,,Bello...Ty...Ty máš uzdravovací schopnost?"Ptal se nevěřícně.
,,Ano."
,,Ale řekni mi, proč jsi se mračila?"
,,Protože to bolelo..Víš.Když uzdravuju někoho jiného, tak mě nikde nebolí.Jen bývám vysílená a musím něco zdlábnout.Ale když uzdravuji sebe, tak mě bolí u srdce jako čert.Když je to takové malé zranění, tak to není zas až tak hrozné..Ale nedejbože, abych si zlomila ruku nebo hůř..Potom to bolí jako čert."Pohladila jsem si tvář.
,,No páni..To je teda něco."Vydech Edward.

,,To jo..Reneé říká, že je to jen začátek.podle naší legendy se na své osmnáctini stanu tou nejmocnější upírkou."Usmála jsem se a dala najevo, že té legendě nevěřím.

Edward na mě chvilku zamyšeně hleděl, jako by si to dával v hlavě do pořádku..
,,Takže Reneé je taky upír?Toho jsem si nevšiml.A kdo vás kousl..Teda, jestli je ti to nepříjemné, tak o tom nemusíš luvit...?"
,,Ne.Reneé není upír.To jen já.A žádný upír mě nekousl..."Edward byl zmatený.
,,Ne?Tak jakto, že.."
,,Víš.."Skočila jsem mu do řeči.Zase.,,...Já jsem potomek upíra.Můj dědeček byl upír a on se zamiloval do mé babičky -člověka.Oni se vzali a splodili dítě-Reneé.Mysleli si, že se jim narodila ta upírka z našich legend, ale Reneé byla obyčejná dívka.Když to děda zjistil, tak chtěl Reneé zabít.Ale babička mu to nedovolila a i přes to, že ho milovala, tak sbalila všechny jejich věci a utekla i s Reneé pryč.Dědeček se je snažil vystopovat, ale nepodařilo se mu to.A tak žili Reneé s babičkou v New Yorku.Když bylo Reneé 19, tak poznala mého taťku a zamilovala se.Po roce se vzali a narodila se jim holčička-Isabella Swan.A všechny ty upírské geny se přenesly na ni...."

Skončila jsem své vyprávění.
,,No teda..Tohle by Carlisla určitě zajímalo..Někdy ti ho představím...Bello?Můžu se tě na něco zeptat?"Edward si ke mě přisedl blíž a chytil mě za ruce.
,,Jistě.Zeptej se na co chceš.."To, že mě chytil za ruce neznamená nic dobrého..Ne, že by se mi to nelíbilo..Ale právě jsem dovyprávěla příběh naší rodiny.Takže nastává čas na bolestné otázky.

,,Kde máš tatínka?"Hrklo ve mě..Tak tohle jsem teda nečekala.Edward si všiml, že jsem sebou trhla, když řekl slovo ,tatínka'.Sedl si vedle mě a objal mě.Do očí se mi nahrnuly slzy.
,,Nemusíš mi to říkat."Pohladil mě po ruce.
,,Ne.To je v pořádku.Už to držím v sobě moc dlouho."První slza se převalila přes okraj.Edward mi ji něžně setřel.

,,Začnu od začátku."Edward němě přikývl.
,,Můj tatínek se jmenoval Phil a moc miloval mě i Reneé.I on věděl, že jsem poloupír, ale vůbec mu to nevadilo.Hodně jsme si spolu hrávali a často jsme se u toho nasmáli.To jsme ještě bydleli v Chicagu.Když mi bylo 10, tak Reneé zjistila, že je těhotná.O pár měsíců později se narodila má sestřička Katy.Katy byla rozkošná a každý si ji hned oblíbil.Ze všech lidí, co se kolem ní motali, si nejvíc rozuměla se mnou.Ona taky věděla, že jsem to, co jsem, al newadilo jí to a ani se mě nebála.Naopak.Když jsem chodívala večer běhat, tak mě prosila,ať ji vezmu s sebou.Když nám to Reneé dovolila, byli jsme tak šťastné."Pousmála jsem se

,,Dala jsem si ji na záda a utíkala jsem daleko za hranice státu.Katy milovala, když ji vítr cuchal vlasy....Když jsme byli spolu, tak nám bylo tak krásně..Hodili jsme všechny starosti za hlavu a prostě jsme jen tak blbli."Rozbrečela jsem se.Edward si mě vzal na klín a utěšoval mě.

,,Víš, že jsme měli psa?Zlatého retrívra.Jmenovala se Roxy.A pak..V ten osudný den.."Rozvlykala jsem se.
,,Ššš,Bello..To bude dobré.."Konejšil mě Edward.,,Už nemusíš pokračovat."Houpal mě v náručí.Podívala jsem se mu do očí a řekla:,,Ale já chci."
,,Dobře."Pohladil mě po vlasech.

,,Bylo 5.května tohoto roku.Já jsem měla zrovna narozeniny."Povzdechla jsem.
,,Panebože."Vydechl zděšeně edward.
,,Měli jsme malou rodinnou oslavu.Taťka zrovna fotil, jak sfoukávám svíčky.najednou se rozlítly dveře a v nich stálo asi 20 upírů.Katy začala plakat, jak strašně se lekla.Snažili jsme se utéct.Ale šest zdatných upírů nás chytlo a drželi nás za ruce.Roxy chytli taky.Všichni jsme byli vystrašení, protože jsme nevěděli, co se děje.Potom před nás předstoupila upírka a začala na nás cosi jiným jazykem mumlat.Nikdo z nás ji nerozumněl...Ale najednou se začala smát.Ten smích byl tak..šílený.S úsměvem na rtech přistoupila k Roxy.Jen se na ni podívala a Roxy začala TAK strašně kňučet, až to trhalo uši."Edward potichu vrčel.

,,Prosili jsme, plakali, uráželi jsme ji, ale ona ne a ne přestat.Nakonec Roxy zakňučela naposled a potom už jen bezvládně visela tomu hnusnému upírovi v rukou.Umučila ji k smrti."Edward ani nedýchal, jak byl napjatý.

,,Potom se přesunula ke Katy..."Sklopila jsem oči a tiše plakala.,,Ne..."Edward měl hrůzu v očích.
,,Ano.Přišla k ní a začala ji mučit...Ach Edwarde.Kdybys tam byl.Tobylo tak strašné!Katy tak strašně křičela.Prosila jí, ať toho nechá.Ale ona neposlouchala.Katy přestala prosit a jen křičela.Ach..Jak strašně křičela!"Začala jsem hystericky plakat.Objala jsem Edwarda kolem krku.On mě objal taky a hladil mě po vlasech.Šeptal mi slova útěchy, ale moc to nepomáhalo.

Po chvíli jsem se od něj odtáhla a dala se znovu do vyprávění.
,,Zabila mi sestřičku i tatínka.Potom se přesunula k Reneé, že jí udělá to stejné.Já jsem ji přestala prosit.Tak strašně jsem se naštvala, že mi zabila mé nejmilovanější osoby...Až jsem použila svoji novou schopnost.Štít.Začala jsem vidět rudě.Vytvořila jsem štít a mrskla jsem ho po nich.Rázem byli všichni omráčení na zemi.Ani newíš, jak sem se chtěla pomstít.Ale musela jsem dostat Reneé pryč.Tak jsem ji vzala do náruče a vyskočila jsem z domu ven.O den později jsem se tam vrátila.Našla jsem tam těla mé rodiny.S Reneé jsme jim zařídili pohřeb.Od pohřbu jsem pět měsíců nepromluvila ani slůvko.Reneé mi doporučovala, a´t si zajdu ke cvokaři, ale já jsem to odmítala.Těch pět měsíců byl pro mě horor.Ale ten první měsíc, ten byl nejen pro mě obzvlášť kritický.Nejedla jsem ani nespala.Došlo to tak daleko, že mě Reneé musela odvézt do nemocnice na kapačky.Za měsíc mě pustili domů.Donutila jsem se žít.Kvůli Reneé.Už tak měla starostí dost.já jsem jí jen přitižovala.Minulý měsíc jsem konečně promluvila a Reneé byla zase trošku šťastná."
Domluvila jsem a začala jsem bez ustání plakat.

Edward mě utěšoval jak jen mohl, ale i na něm bylo vidět, že ho to vzalo.

,,Někdy si tak říkám, že kdybych našla moji schopnost dřív, tak bych je stihla zachránit.Všechny."Plakala jsem.
,,Ne Bello!Nikdy si to nesmíš dát za vinu.Ty jsi za to nemohla."Chlácholil mě Edward.

Začalo se stmívat.Po mém vyprávění jsme tam jen seděli a přemýšleli.Edward mě pořád držel v náručí a hladil mě po vlasech.Já jsem si opírala hlavu o jeho hruď.

,,Bello?Ty stárneš?"Zeptal se mě najednou Edward.narovnala jsem se a podívala se mu do očí.,,V osmnácti se stárnutí astavuje.Mě je teprve sedmnáct.Kdybych počítala normální roky, tak je mi teprve 10 let."Usmála jsem se.
,,Opravdu?"Usmál se konečně.Celou doby byl zamračený nebo byl smutný...
,,Jo, ale nikomu to neříkej."


Seděli jsme tam až do tmy.
,,Edwarde, už bych měla jít.Reneé bude mít strach."Koukla jsem na něj smutně.
,,Jistě."I on byl smutný.Vůbec se nám nechtělo loučit.

Vstali jsme a ruku v ruce jsme běželi domů.



Přiběhli jsme a všude se svítilo.Reneé už byla doma.
,,Děkuju ti, že jsi mě vyslechl.Ještě nikdy jsem to nikomu neřekla."
,,Není zač.Neboj se.Nikdy by mě nenapadlo to někomu říct.A jsem moc rád, že jsi mi to řekla.Jsem rád, že mi věříš."

Objal mě a jeho hlava se začala pomalu přibližovat k té mé.Já jsem zavřela oči a čekala.Edward to bral jako souhlas a políbil mě.

,,Dobrou noc Bello."Zašeptal.
,,Dobrou noc Edwarde."Naposledy jsem se mu podívala do těch jeho zlatavých očí a odešla jsem domů.


,,Bello!Kde jsi byla!"Spustila na mě Reneé.A já jsem se musela podrobit výslechu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 An3tk4 An3tk4 | 19. února 2009 v 19:49 | Reagovat

Wau..klásný...ae smutný..chudák Bella.....tleskáááám..fakt úžasný....=)

2 Káťule (já) Káťule (já) | E-mail | 19. února 2009 v 19:57 | Reagovat

An3tk4:Díky..Taky jsem si s vymýšlením dala práci..Ale, co bych pro vás neudělala =o)

3 An3tk4 An3tk4 | 19. února 2009 v 20:13 | Reagovat

hh D: doufám, že další dílek bude co nejdřív =D nemůžu se dočkat, ae vim, co udělá škola..je to děsný..aespon, že ted máme jarní prázky...

4 ŠárinKa→Twé lawující SBnko♥← ŠárinKa→Twé lawující SBnko♥← | Web | 20. února 2009 v 14:45 | Reagovat

konec 1 kola SONB

5 ŠárinKa→Twé lawující SBnko♥← ŠárinKa→Twé lawující SBnko♥← | Web | 20. února 2009 v 14:55 | Reagovat

2.kolo sonb začalo

6 ŠárinKa→SBčko twoje♥← ŠárinKa→SBčko twoje♥← | Web | 20. února 2009 v 19:43 | Reagovat

achojky SBnko♥ mám soutěž (bleskovku)o diplomek tak se zůčastni prosim :)

7 Lillyanne Lillyanne | Web | 21. února 2009 v 9:43 | Reagovat

Ahoj, u mě na blogu je bleskovka... Jestli máš chuť a náladu, tak se zapoj.

8 4dd4 4dd4 | 21. února 2009 v 9:58 | Reagovat

opět krásná kapitola, rychle další prosííím

9 Lída Lída | 21. února 2009 v 11:29 | Reagovat

Páíáááni...fakt supéér...píšeš úžasně..další díl prosííím =)

10 mar!ana mar!ana | Web | 21. února 2009 v 14:48 | Reagovat

máš hezkej blog!!

11 VeRčA VeRčA | 21. února 2009 v 14:55 | Reagovat

Bože..já už to asi nevydržím =D kdy bude další dílek prosíím =)

12 An3tk4 An3tk4 | 22. února 2009 v 14:11 | Reagovat

Téda...ty nás napínáš =D

13 Hope with Lowe for Sb Hope with Lowe for Sb | Web | 22. února 2009 v 14:58 | Reagovat

Ahojky,  s blogem life-in-hell.blog.cz končím. A přesouvám se na stránku hope-and-lenny.blbne.cz

Takže tě beru sebou. Jestli chceš.:D

Papa  snad se uvidíme na blbne.cz.

14 Kikina Kikina | 22. února 2009 v 17:52 | Reagovat

WAu, úžasná povídka :D. Proč nepřidáváš žádný články =/ ...klásnej blogíís..jen by to chtělo sme tam něco přidat =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama